Četli jste o té paní, která se rozvedla částečně vinou Facebooku? Nebo o chlápkovi, kterého vyhodili z práce za to, co napsal o šéfovi? (takto vyhozených bylo víc). Nebo o klukovi, kterého nevzali na univerzitu kvůli tomu, co na Facebooku publikoval? Upřímně – kdo by o něco takového stál.
A co lze v takovém případě dělat? Po pravdě řečeno vůbec nic. Jestli totiž obecně máte ve zvyku pomlouvat šéfa, nadávat na vyučující či podvádět manžela znamená to, že se musíte změnit vy a ne sociální sítě. Samozřejmě, že je dobré některé informace skrýt očím veřejnosti, ale sociální sítě jsou dokonalé v tom, že všichni vidí skoro všechno.
Jiným tématem je ochrana údajů jako je rodné nebo telefonní číslo, věk apod. Bojíte se, že je někdo zneužije a bude vám posílat kupu cílené reklamy, která vás bude obtěžovat? A ona vás ta necílená neobtěžuje? Respektive, všechny tyhle „soukromé“ údaje už jste x krát někam vyplnili, jaký význam tedy má, že je neřeknete nikomu dalšímu?
Položme si otázku – co je tedy opravdivou hrozbou na internetu?
- Cílená reklama? Osobní informace, které se dostanou k nechtěnému posluchači?
Řekl bych, že ani jedna z těchto věcí není skutečným problém. Skutečným problémem jsou následující hrozby:
1. Politická / rasová a jiná šikana
2. Zdánlivá bezpečnost vztahů
Šikana – skrytý virtuální problém
Identifikovat na webu jedince s konkrétním politickým / národnostním / rasovým profilem může být docela náročné. Na druhou stranu je velmi snadné házet na někoho špínu díky bezpečí internetové anonymity.
Takže to máme jedno plus a jedno mínus. Je politováníhodné, že existují uživatelé, kteří se neváhají přidat do skupiny s rasistickým podtextem. Sice tím pouze prezentují názor (naštěstí nikomu neubližují), ale i tak to je názor pokleslý a nízký. Na druhou stranu buďme rádi, že zůstávají v anonymitě, protože stejné anonymity si (zatím) mohou užívat i kupříkladu političtí odpůrci totalitních režimů v Číně a Íránu. Takže díky za anonymitu.
(Ne)bezpečnost virtuálních přátelství
Daleko větší problém vidím v „bezpečnosti“ vztahů navázaných prostřednictvím sociálních či jiných sítí. Kdo by vám přece virtuálně ublížil, že? Pomineme-li problém podvodných krádeží a aktivit jako phishing, jsou tu daleko horší hrozby. Přejít ze světa online do offline může být velmi snadné a po ročním bezproblémovém online vztahu s jedním hodným strýčkem nás kolikrát ani nenapadne se něčeho bát. Poznat pedofila na internetu je totiž mnohem těžší než v normálním světě. Myslím, že klíčem v bezpečnostní problematice je připravit naše děti i na takové hrozby. Například bych ocenil Facebook skupinu pro rodiče s cílem pomáhat s osvětou dětí.
